Na všechno se vztahují autorská práva! Nekopírovat!

Leden 2013

Konec

29. ledna 2013 v 18:47 | Katie |  Smutné
Ztracená v životě se zdám,
tak prosím přeber si to sám.
Na lavičce v parku sedím,
někam do blba hledím.

Myšlenkami úplně někde jinde jsem,
a v mlze slyším tvůj hlas za lesem.
V duši moji zbyla jen zlost a chlad,
doufám, že vyprchá to jednou snad.

Ublížil jsi mi fakt hodně,
tohle, ale není pro mě.
Když ve tvých očích zrcadlil se strach,
srdce mi bilo na poplach.

Když ses se mnou rozešel,
teď tvůj čas nadešel.
Řekl jsi mi, že mazi námi konec je,
ale moje srdce pochybuje.

A teď tu sedím,
co dělat nevím.
Kolem mě už je mlha, tma,
a takhle to dopadá.

Už nemám pro co žít,
když tebe už nemůžu mít.
Tak osamělím parkem kráčím,
s váhou smutku, sotva mu stačím.

Tak stojím u stromu, přemýšlím co dál,
udělat nějakou pohromu to by sis přál?
Když staré lano vidím, nápad se zrodí hravě,
lano si uvážu na smyčku právě.

Smyčku si kolem krku dám,
dál už tu být nehodlám.
Aspoň uvidí co mi způsobil,
a jaký hajzl to byl.

Najednou loučím se, živote sbohem,
a v hlavě slyším jen honem.
Tak zavírám oči a skáču dolů,
bílé světlo kolem, už nevrátím se domů.

Otvírám oči a vidím krásného anděla,
kterému zračí se v očích důvěra.
Kde jsem v nebi já fakt nevím,
kolem sebe hvězdy vidím.

Ty oči povědomé my jsou,
vidím v nich lásku bývalou.
Ale je v nich ještě strach, láska a zlost,
už mám těch snů dost.

Najednou vidím také doktory,
a nějaké divné bílé prostory.
No jasně v nemocnici jsem,
takže žiju přece jen.

Ty oči patří mému bývalému klukovi,
a odpustím mu asi cokoli,
Oči jsem otevřela, on ke mě běží,
na jeho tváři vidím úlevu a že mi věří.

Já nevím co dělat mám,
proto mu pusu dám.
Nemůžu mu odpustit všechny jeho činy,
je to jeho chyba on je viný.

Krásný den

29. ledna 2013 v 18:26 | Katie |  Zamilované
Růžička voněla a vítr foukal,
vzpomínám na píseň kterou mi broukal.
Seděli jsme v lese na pasece,
na mojí měkoučké barevné dece.

Seděli jsme vedle sebe v objetí,
a já plakala dojetí.
Mluvili jsme poslouchajíc ptáky,
a dívali jsme se na oblaky.

O životě jsme si povídali právě,
když kolem brouček lezl hravě.
A když lesní plody spolu jsme sbírali,
to jsme se, ale nasmáli.

A potom jsme na dece vedle sebe zůstat leželi,
a kolem divocí koně běželi.
Byla jsem tam šťastná s ním,
svět kolem nás mi dal rým.

Náhle se mu dívám do očí,
a celý svět se se mnou zatočí.
Po té mě jemně políbí rty co po jahodách chutnají,
a moje rty mu slova lásky šeptají.

I když se kolem nás stmívá,
on stále mé rty líbá.
Až, když utichne ptáčka hlas podá mi ruku svou,
musíme domů zas hustou tmou.

A tak se držíc za ruce vydáme loukou,
miluju s ním i tuhle vteřinu pouhou.
Přeběhneme loukou za ruce se držíme,
a potom svůj příběh vyprávíme.